Ti, co přicházejí z nějakého důvodu, jsou naši “učitelé. “  Zpravidla se jedná o jedince, které bychom nejraději vynesli v zubech, ale díky nim se dost posouváme.

Kdysi mi jeden mládenec “zapomněl” říct, že už má vztah s jinou. Stálo mě to několik probulených týdnů.  O pár let později stejnou situaci skvěle zahrál Jirka Macháček v Samotářích. To už jsem se smála.

Lekci jsem si samozřejmě zapamatovala. U následujících nápadníků jsem pak zjišťovala existenci jiných blízkých žen jako jednu z prvních věcí. Dost se mi to vyplatilo. Občas jsem nějakou princeznu rychle odhalila a s dotyčným “zapomětlivcem” zbytečně neztrácela čas. J

“Učitelé” mohou samozřejmě přinášet pozitivní lekce. Zkraje pracovní kariéry jsem měla super šéfa, který mi říkal: “Radunko, problémy neexistují. Pouze situace k řešení.”  Jeho přístup jsem přijala a stal se mou součástí. Je to úplně jiný náhled na nepříjemné situace.  Nehroutím se, nenadávám, rovnou řeším.

Lidé, kteří přicházejí na nějaké období, nám ho pomáhají vychutnat, překlenout, nebo nám nastavují zrcadlo tak dlouho, že nám doteče, že takhle už to dál vážně nejde a je třeba něco radikálně změnit. Všichni jsme měli někde někdy prima partu - ve škole,  v období, kdy jsme si vychutnávali život jako singlové atd.

Překlenovací parťáci přicházejí, když je člověku ouvej. Pomáhají zvládnout rozchod / rozvod, ztrátu blízkých, podrží nás, když zlobí zdraví, polovička, děti…

A pak jsou trapiči, kteří dokážou znepříjemnit pracovní kolektiv, partu. Mohou nám otravovat život  týdny, měsíce, roky. Nakonec nás nepřímo doženou udělat změnu, občas radikální. Změnit zaměstnání, přestěhovat se, přimět muže zajít do manželské poradny. Ve finále máme lepší kvalitu života, ale cesta je to občas hooodně náročná.

Lidé na celý život jsou andělé. V mých očích rozhodně. Jsou při nás vždycky. V dobrém, ve zlém. Podpoří, vyslechnou, radují se s námi, pláčou s námi. Jsou k nám upřímní. Když děláme hlouposti, řeknou nám to. Když je nám zle, nakoupí nám, zastaví se v lékárně pro léky, natřepou polštář. Jsou prostě boží. Mít někoho takového v životě je dar.

Do života nám patří všichni. Ti, kteří přicházejí z nějakého důvodu i na nějaké období. Největším potěšením jsou ti na celý život. Hýčkat je třeba všechny. Dívat se s láskou i na trapiče, probouzejí v nás totiž potenciál, dodávají nám odvahu ke změnám, činí nás lepšími. Jsme díky nim skutečně sami sebou. A jsme lepšími kamarády pro naše celoživotní anděly.

Zamyslete se na chvíli nad svými nejbližšími (nemyslím rodinu) – koho máte ve svém životě z nějakého důvodu, koho na nějaké období a koho  na celý život.  Kdo je váš učitel, kdo převozník a kdo anděl? A kým jste vy sami pro vaše okolí?